Adam Deur se narodil do malého městečka v Kentucky, Miltonu. V kontrastu s místem, které si již od útlého dětství přímo zamiloval, tu ale byla jeho rodina a starý, zchátralý dům na předměstí, což... nebylo tak šťastné. Pro úplné vysvětlení je ovšem třeba se podívat ještě o něco více do minulosti. Jeho matka, Charlotte, byla tehdy mladou premiantkou na místní střední a jeho otec, Bill, zase členem školního fotbalového týmu. Skoro jako vystřižené z filmu pro náctileté. Pár měsíců po sobě zamilovaně pokukovali, než se odvážili na sebe promluvit. A pak přišel maturák. Nebylo tajemstvím, že se páry postupem večera vytrácely do opuštěných učeben a kumbálů pro trochu soukromí a ani oni nebyli výjimkou. Přestože nikdo ještě chvíli netušil, že právě ten okamžik byl pro oba osudný, mohla být při Billově sebevědomém prohlášení "já si dám pozor" trocha prozíravosti přeci jen na místě. 
Léto uplynulo, a protože byl ženský menstruační cyklus přísným tabu, Lottie nebylo nijak zvláštní, že ze sebe každé ráno vyzvrátí tu hromadu jídla, co do sebe ještě večer předtím nacpala. A také si zatvrzele stála za tím, že zavařené okurky s medem a chilli jsou fakt výborný. Nikdo jí to nebral do momentu, kdy nastoupila na vysokou. Románek s Billem skončil. Oba věděli, že je budou dělit tisíce kilometrů, a tak se jejich cesty prozatím v dobrém rozešly. Se začátkem školního roku však přišla povinná preventivní vyšetření v rámci pokrytí pohlavně přenosných chorob na kolejích. Nepřekvapivě Lottie čekalo překvapení - ačkoliv se vyhnula chlamydiím a kapavce, nevyhla se těhotenství. Co si budem, kromě menstruace byly také společensky nepřijatelné svobodné matky. K její nelibosti se sny o vysokoškolském studiu s rostoucím břichem rozplynuly a její svědomí si žádalo se ozvat Billovi. Byla to přeci i jeho zodpovědnost, ne? Nemilou zprávou jí byla jeho reakce, ať si to nechá vzít, že dítě nechce. Zalhala a tvrdila mu, že už to nejde. Že je na to moc pozdě a postavila ho před ultimátum - buď si ji vezme, nebo jí bude pravidelně platit alimenty a potáhne se to přes soudy, což se v tak malém městě, odkud oba pochází, roznese poměrně rychle. 
Snaha skrýt pravý důvod sňatku se v osmém měsíci prakticky nedal skrýt, ačkoliv všem, především pak Adamovi, Lottie tvrdila, že to bylo z lásky. Samozřejmě. Jinak to být přeci nemohlo. Rodiny se jim snažily vyjít vstříc, ale přeci jen je hodlali dál vést k zodpovědnosti, a tak se po svatbě oba sestěhovali dohromady, Bill začal chodit do dvou prací a spíš než o vlastní vztah se starali o rodičovství. Po porodu však začalo upadat i to. Adamův otec se vracel pozdě v noci z práce, jen aby se stihl osprchovat, najíst se a pak rovnou spát. Matka na to byla na druhou stranu sama a celé dny jen v přítomnosti věčně plačícího dítěte její poporodní depresi nepřidávaly. Postupně se jim začalo vše bortit. Oba to neměli šanci dlouhodobě vydržet. Snaha se vyhýbat konfliktům zákonitě vyústila v pravidelné hádky a navíc v jeden den přišel Bill o obě zaměstnání, neboť pořádně nezvládal ani jedno. Svou zatrpklost začal utápět pravidelně v hospodě a aby měla rodina co do pusy, sáhla Lottie po nejstarším řemeslu vůbec. Vždy se to před Adamem snažila nějak skrýt. Vždycky udělala maximum pro to, aby tomu nemusel být nikdy svědkem. Billa ovšem svědomí a smysl pro udržení jednoty rodiny postupně opustil. Jednoho dne se jednoduše zjevil na prahu jejich domu s novou přítelkyní a odstěhoval se. Zůstali jen sami dva. Matka se ovšem nevzdávala. Rozhodla se, že nikoho nepotřebuje. Postaví se na vlastní nohy sama. 
Toto předsevzetí jí nicméně vydrželo do chvíle, kdy Adam nastoupil do školy, neboť si padla do oka s jeho třídním učitelem. A pak i tím dalším. A taky tím dalším. A dalším. Spolužáci si této skutečnosti všímali. Buď od rodičů, nebo čistě sami od sebe a nejednou to proti Adamovi obrátili. Šikana se mu tedy nevyhla. A mělo být hůř. U Charlotty se totiž objevily první příznaky Alzheimerovy choroby. Postup byl pomalý, ale přesto znatelný. Kritickým obdobím se stala šestá třída, kdy byla nemoc v takovém stádiu, že ztrácela pojem o čase a místu, kde se zrovna nacházela, a dopadaly na ni epizody agrese. Adam se tak nejednou vracel ze školy s modřinami, ale také i do ní s dalšími modřinami. Ačkoliv byl kvůli tomu dětem ještě víc k smíchu, učitelé se rozhodli vůbec poprvé něco řešit. Na řadu přišla sociálka a odebrání dítěte z péče. Otázkou zůstávalo, kdo se o Adama bude starat teď. Zatímco Charlotta byla umístěna do léčebny, Adamovi hrozil život v dětském domově. Matka neschopna péče a otec v nedohlednu mu nedávaly zrovna nejlepší vyhlídky. A ačkoliv od jeho matky dala rodina ruce pryč v moment, kdy sáhla po svém nechvalně známém zaměstnání, od Adama ani tolik ne. Nakonec připadl do péče matčiny sestry Sarah Grantové. 
Její život byl diametrálně odlišný od toho, na který byl zvyklý. Vedla si idylický život. S manželem byli šťastní. Upřímně šťastní. Měli tři syny a domácnost vždy plná lásky, čistoty a pohodlí. Trvalo mu dlouho, než byl schopen narušenou důvěru vůči komukoliv znova obnovit. Strýc John mu poskytl mužský vzor, jakýsi morální kompas, co mu do té doby chyběl, a bratranci Eliot, Sam a Noah mu byli téměř tak blízko, jako by byl jejich skutečným bratrem. objevil stabilitu, kterou celý život postrádal. 
Přestože v nové rodině našel dočasný klid, školní roky byly stále těžké. S podporou tety a strýce však Adam překonal šikanu a úspěšně dokončil střední školu. Následně nastoupil na policejní univerzitu, kde ho vedla touha chránit ty, kteří si nemohou pomoci sami, zejména děti, připomínající jeho vlastní boj o bezpečí.
Po absolvování univerzity Adam nastoupil k policii a po několika letech se stal šerifem v rodném Miltonu. Krátce po nástupu do funkce za ním přišla žena, která zoufale hledala své dítě, zmizelé před několika lety. Předchozí šerif to smetl ze stolu, ale Adam se případem začal zabývat a odhalil širší vzorec. Postupně zjistil, že o své děti přišlo hned několik rodin, ale nikdo tyto případy zdánlivě nikdy neřešil. Zabralo mu to rok a půl. Šel celou dobu na vlastní pěst pro případ, že by to nevyšlo. Že by se mýlil a jeho spletitý vzorec byl jen shodou mnoha náhod. Pečlivá práce mu však přinesla své ovoce; odhalil, kdo za tím stál a proč byla do té doby policie tak laxní. Případy zmizení totiž vždy smetl ze stolu bývalý šerif David Phillips, protože právě jeho bratr, Jack, měl prsty ve všem. Do jednoho. Když byl zatčen, neměl ještě vyhráno. Čekaly ho dlouhé výslechy, kdy z něj sotva dostal cokoliv, co by ho mohlo přivést na stopu zmizelým. Nemohl to vzdát. Už jen kvůli těm nevinným duším. Vyšel s případem ven. Jako první oslovil své podřízené, nasadili se pátrací psi a poté promluvil k občanům města. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Ačkoliv Miltonští obyvatelé moc nezmohli, nápomocní byli právě psi, kteří objevili hluboko v místních lesích hotové pohřebiště. Zelo tam mnoho pozůstatků - některé se nedaly už ani identifikovat - a podle pH půdy bylo jasné, že nalezené kostry nebyly zdaleka jedinými pohřbenými. 
Rozsudek pro oba bratry padl nedlouho poté. Zpráva o případu se objevila i v místních novinách Milton Observer a na základě tohoto byl Adam osloven CIA. Proč? Jack totiž vraždil i mimo hranice Států a jejich původní hypotéza agenty vedla na stopu zločineckých organizací. Rozřešení případu pro ně bylo klíčové, stejně jako schopní lidé, kteří by pro ně mohli pracovat. Dlouho váhal, zda přijmout nabídku práce pro CIA. Lákalo ho to, ale zároveň se obával, že opustí svou komunitu a blízké. Nakonec se rozhodl pro změnu. Nechtěl zůstat ve světě, kde by se uzavřel do malé bubliny jako ostatní, a tak se přestěhoval do Washingtonu D.C., kde začal svou novou kariéru. V začátcích ho přidělili ke zkušenému agentovi Thomasu Millerovi, který měl brzy odejít do důchodu. Společně řešili méně náročné mise, jako např. sledování menších pašeráckých operací v Latinské Americe. Po Thomasově odchodu byl Adam přiřazen k mladému, ostřílenému agentovi jménem Michael Kane. Společně se ocitli ve víru akcí, včetně infiltrace teroristických buněk v Asii nebo rozbití obchodů s lidskými orgány v Evropě.

V té době se Adam seznámil se svou budoucí ženou, Claire, na dobročinné akci, kterou pořádala jeho teta. Oba si okamžitě padli do oka. Claire byla zdravotní sestra, veselá, empatická žena, která v něm našla útočiště. Začali spolu randit. V jednu chvíli se Adamovi zdál jeho život perfektní. Po čtyřech letech se vzali a rok nato se jim narodila dcera Lorrie. Bylo to jako vystřižené z pohádky. Měl krásnou, zdravou a chytrou holčičku, která rostla jako z vody a hodlal jí dát naprosto vše na světě. Také jeho práce pokračovala skvěle. Byl povýšen na vedoucího speciálních operací. Nyní měl dostatek financí na koupi rodinného domku na předměstí, kde mohli žít spokojeně v komunitě přátelského sousedství. Radostné časy ale netrvaly dlouho. Při jedné misi jeho parťák Michael zemřel. Adam se začal uzavírat do sebe, utíkal před realitou, trávil více času v práci, než by se komukoliv líbilo a s nikým pomalu nepromluvil. Ztráta parťáka ho zdrtila a terapie, kterou podstoupil, trvala dva roky. Zprvu však ale nešlo o nic dobrovolného; vlastně tam byl vlákán blízkými, co se o něj celkem oprávněně strachovali. Postupně se však věci vrátily do zajetých kolejí, dokud nepřišla další rána. Lorrie byla diagnostikována akutní leukémie. Měla méně času, než by se komukoliv líbilo a nedalo se s tím nic dělat. Adam se s ní snažil trávit každou chvíli, neboť nikdo netušil, kdy by mohla přijít ta poslední, a to i ve chvílích, kdy už jen ležela na lůžku v nemocnici. Jakmile přišel ale onen osudný den, Adam byl v práci. Žena i lékaři mu psali a vyvolávali, že pokud se se svou dcerou chce naposledy rozloučit, musí to udělat okamžitě, ale on k tomu najednou prostě nenašel odvahu. Nedostal ani odvahu ve chvíli, kdy došlo na její pohřeb. Prostě se "zabarikádoval" v kanceláři pod kupou dokumentů, které podle jeho slov byly neodkladné. Ve skutečnosti tak utíkal realitě. Jakmile se tedy konečně dostal domů, čekala tam na něj žádost o rozvod a prázdná ložnice. V hlavě měl tehdy jediné: zůstal na světě sám.
Začal pít a uzavřel se do sebe ještě více než posledně. Postupem času zanedbával práci a zůstaly mu jen lahve hořkého zapomnění. Dostal se do takového stavu, kdy několik dnů nevyšel z domu a jakmile mu došly veškeré zásoby alkoholu, odebral se k nejbližší benzínce, kde do sebe začal lít naftu. Ztratil chuť žít. Probral se až v alkoholické léčebně, střízlivý, špinavý od snad všech lidských výměšků a připoutaný k lůžku. Prošel si dlouhou a tvrdou léčbou. Musel si přiznat, že padl na úplné dno. V léčebně však poznal svého nejlepšího přítele Rogera a po vypuštění zpět ven si začal dávat život dohromady. Oslovil svou bývalou manželku - ne aby ji získal zpět, ale aby se jí za všechno omluvil, i když věděl, že tím to všechno už nikdy nesmaže. Vrátil se do práce, kde ho čekaly staré známé tváře, ale i několik nových. Samozřejmě, se nevyhnul výtkám ze strany vedení, ale ve výsledku byli i oni rádi, že se vrátil. Přimluvil se u nich za svého nového přítele Rogera a po výcviku byl přijat. Stali se z nich parťáci a i když jen Roger ví, čím vším si musel Adam projít, nijak to jejich vztah nepoznamenalo - jen upevnilo. Jednoho dne tak dostali na stůl misi, aby jeli prošetřit stopu v Austrálii. Ačkoliv to byla stopa falešná, stejně se mise neobešla bez trochy té akce.