Marcus Sinclair vyrůstal v Madridu, Španělsko, kde úspěch nebyl jen cílem, ale způsobem života. Jeho táta, Ricardo Sinclair, byl vážený soudce, a máma, Catalina Sinclair, právnička. Doma se neustále mluvilo o právních věcech a složitých případech. Madrid, s jeho živou atmosférou a kulturní nabitostí, byl skvělým místem pro Marcusovo dětství, ale také znamenal neustálý tlak, aby splnil vysoké očekávání své rodiny.
Když mu bylo deset, táta ho vzal jednou do soudní síně. Marcus si jasně pamatuje, jak seděl vzadu, fascinovaný tím, jak jeho táta s přirozenou autoritou řídil celé jednání. V ten moment si Marcus slíbil, že jednou bude stejně úspěšný. Ale pod tím nadšením byla i úzkost, že nikdy nedokáže dosáhnout těchto vysokých standardů, které si sám stanovil. Jako dítě se Marcus často cítil osaměle. Rodiče byli pořád v práci, a když už byli doma, většinou se bavili o právních problémech nebo se připravovali na další pracovní den. Trávil hodně času se svou mladší sestrou Sofíí, ale jak rostli, začali se od sebe vzdálovat. Ona byla kreativní, vášnivě se zajímala o umění a módu, zatímco Marcus měl jiné ambice. Jejich rozdílné zájmy vedly k tomu, že se začali odcizovat. Marcus občas její zájmy shazoval, což vedlo k napětí mezi nimi. I když dnes toho Marcus trochu lituje, nikdy by to nepřiznal, protože se vždy snažil být silný.
Jedna z nejintenzivnějších vzpomínek z dětství je, když ve dvanácti letech "obhajoval" svou sestru, která rozbila vázu. Strávil celý den zavřený v knihách, připravil obhajobu, která jeho tátu ohromila. Na tom „rodinném soudu“ její sestra skončila v slzách. Marcus v ten moment pochopil, že vítězství může znamenat obětovat city – i když to někoho zraní. Tato lekce v něm zanechala hluboký otisk, že někdy je důležitější uspět než se starat o pocity druhých.
Ve čtrnácti letech přišel Marcus o svého psa Rexforda, kterého srazilo auto. Rexford byl víc než jen mazlíček – byl to jeho nejlepší přítel, který mu dával bezpodmínečnou lásku. Když Rexford zemřel, Marcus to zasáhlo více, než by chtěl přiznat. Od té doby se naučil, že emoce znamenají slabost, a snažil se je skrývat a kontrolovat, i když uvnitř byl zlomený.
Na střední škole se Marcus začal měnit v manipulátora. Když mu bylo šestnáct, vyhrál školní rétorickou soutěž – ne proto, že by byl nejlepší, ale protože dokázal ostatní přimět k chybám. Naučil se, že cesta k úspěchu někdy vede přes ostatní, i když to není úplně fér. To mu dalo pocit kontroly, který mu chyběl v jiných oblastech života.
Po střední škole se dostal na Harvard Law School, jednu z nejprestižnějších univerzit, kde si formoval své profesní ambice a dovednosti. Přijetí na Harvard bylo pro něj nejen osobním úspěchem, ale i důkazem, že jeho tvrdá práce a odhodlání mají smysl. Byl to zároveň velký krok, který mu umožnil růst a rozvíjet se v právním oboru na nejvyšší úrovni.
Na univerzitě měl Marcus vážný vztah s Arabellou, skvělou modelkou, která pracovala pro jeden z nejznámějších časopisů. Její krása a prestiž v módním průmyslu ho zaujaly, ale jejich vztah byl plný vášnivých, ale zároveň kontrolujících momentů. Když Arabella chtěla víc než být jen jeho „výstavní“ partnerkou, rozešli se. Její kariéra s významnými návrháři a v prestižních kampaních na Marcuse zapůsobila, ale jejich vztah byl komplikovaný. Od té doby se Marcus vyhýbá vztahům, které by ho mohly emocionálně zranit - protože ji sám miloval a rozchod s ní mu zlomil srdce.
Během své práce v právním světě v Madridu se Marcus setkal s Eleanor, úžasnou právničkou, která svým stylem a profesionalitou zaujala nejen jeho pracovní zájem, ale i osobní. Její kariéra a nasazení v právním oboru se skvěle hodily k Marcusovým ambicím a jejich společné profesní zájmy vytvořily pevný základ pro jejich vztah. Marcus si uvědomil, že tentokrát má vedle sebe někoho, kdo sdílí jeho vášeň pro právo a chápe jeho sny. A i přes to, že jsou si tak podobní, je si jistý, že ji nemiluje. Něco mu chybí. Možná si to namlouvá, aby si obhájil všechny své nevěry.

Teď je Marcus úspěšný právník v Madridu, kde je jeho jméno dobře známé. Přesto, když se občas podívá na starou fotku svého psa Rexforda nebo si vzpomene na sestru, uvědomí si, že pod tou tvrdou maskou je stále ten malý kluk, který toužil po uznání a lásce.
Nedávno podnikl cestu do Sydney, aby rozšířil své obchodní zájmy. Sydney, se svou dynamickou ekonomikou a obchodními příležitostmi, byla důležitým krokem v jeho plánech na expanzi.